Zařve a ztratí nit.
- Vede zbytek zápasu rozhozený
- Děti hrají opatrněji, aby neudělaly další chybu
- Obránce si odnese, že chyba se neodpouští
Trenér mládeže stojí každý týden před celou skupinou dětí. Jeho nálada a to, jak zareaguje na chybu, se přenáší na všechny. Kurzy ho naučí techniku, taktiku a kondici. Se sebou ve chvíli, kdy se zápas láme, zůstává většinou sám. Právě s tím pracujeme.
Trenérům všichni přidávají. My ubíráme.
Hokejový zápas mládeže. Obránce, kterého má trenér za nejspolehlivějšího, ztratí puk na modré čáře a soupeř dá gól.
Zařve a ztratí nit.
Zavolá „hrajeme“ a jede dál.
Ne v hokeji. Oba jsou dobří trenéři. Rozdíl je v tom, co se jim v tu vteřinu děje v těle. A ta vteřina se dá trénovat, stejně jako přihrávka.
Trenérův den, jeho únava a jeho reakce na prohru se přenášejí na celou skupinu. Proto začínáme u trenérů. Kurzy je naučí techniku, taktiku a kondici. Se sebou ve chvíli, kdy se hra zlomí, zůstávají většinou sami.
Dítě nečte slova trenéra. Čte jeho stav.
Trenér mládeže má tři tréninky týdně, k tomu normální práci a zprávy od rodičů v deset večer. Systém mu nabízí další licenci, další cvičení, další metodiku. My koučové k tomu přidáme, ať o sebe pečuje, dýchá a spí. Všechno dobře míněné. Všechno je ale další věc, kterou musí nést.
Vysvětlovat popáté totéž
Místo tohoNastavit cvičení tak, aby na to hráč přišel sám. Trenér mluví méně, děti zkoušejí víc.
Zlepšovat dvacet dětí zvlášť
Místo tohoJedna páka místo dvaceti. Trenérův stav čtou všechny děti naráz, dřív než jeho slova.
Mít pravdu o svém týmu
Místo tohoBrát trénink jako pokus a hledat, kde se o týmu plete. Odpadá tlak mít všechno vymyšlené dopředu.
Hodinu týdně v kruhu. Ta hodina mu musí víc ulehčit, než kolik mu zabere.
Klid se nevyrábí. Klid se odkrývá.
Klid v trenérovi už je. Nepřidáváme ho, ubíráme to, co ho zakrývá. Ubírat přitom neznamená nic nedělat. Na začátku je to práce navíc, potom úleva.
Tři studie, které si můžete sami otevřít. U každé píšeme i to, co neříká. Žádná z nich nedokazuje, že naše práce odchod dětí sníží. To je hypotéza, kterou teď ověřujeme.
Souhrn dvanácti studií, 724 036 mladých hráčů z pěti zemí. Každý rok skončí zhruba čtvrtina z nich. Míra se mezi desátým a osmnáctým rokem skoro nemění. Neexistuje jeden kritický věk, který by stačilo ohlídat.
Studie říká kolik, ne proč. Část odchodů je přestup k jinému sportu nebo klubu. A týká se fotbalu, ne sportu obecně.
Møllerløkken, Lorås a Pedersen (2015), Perceptual and Motor Skills 121(3), 913 až 922. PubMed
Nejčastější důvody jsou chybějící radost, pocit, že na to dítě nemá, tlak okolí, jiné priority a fyzické důvody jako dospívání nebo zranění. Peníze a doprava hrají menší roli.
Přehled popisuje, co děti a rodiče uvádějí. Neměří, kolik z toho jde za trenérem.
Crane a Temple (2015), European Physical Education Review 21(1), 114 až 131. SAGE Journals
Strach ze selhání u dospívajících sportovců vzniká v běžných reakcích dospělých. Trestající reakce na neúspěch, kontrola a vysoká očekávání se přenášejí z dospělého na dítě.
Malý vzorek a jen rodiče. Ukazuje, jak se to přenáší, ne jak často. Že totéž platí pro trenéra, je náš předpoklad.
Sagar a Lavallee (2010), Psychology of Sport and Exercise 11(3), 177 až 187. ScienceDirect
Dospělí kolem dítěte jsou rodič, trenér a vedení klubu. Trenér je z nich jediný, kdo vytváří prostředí pro celou skupinu najednou.
Trenér nastavuje prostředí celé skupině.
Šestitýdenní běh pro šest trenérů ze šesti různých sportů a klubů. Dva osobní hovory a mezi nimi čtyři večery ve skupině. Všechno online, aby to trenér zvládl vedle tréninků a práce.
Krátký text, proč tělo reaguje dřív než hlava a co se s tím dá dělat. Trenér přijde připravený.
Půl hodiny jen kouč a trenér. Hledáme, odkud se jeho reakce pod tlakem bere, a otázku, se kterou půjde do skupiny.
Večer online, hodina. Jeden trenér přinese situaci z posledního víkendu, která ho rozhodila. Ostatní se ptají, neradí.
Další situace. Práce se posouvá od všímání si k tomu, co trenér udělá jinak, a jak to přenese na svou skupinu.
Stejné otázky jako na začátku. Trenér vidí svůj posun a odchází s vlastním postupem na jednu stránku.
Pět minut před každým kruhem. Měří, jestli se mění, jak trenér zachází s vlastní reakcí, ne jestli je spokojený.
Nikdy dva trenéři z jednoho klubu. Nesoutěží spolu, nemusí si nic dokazovat a nemohou si radit, jak trénovat.
Kartička vlastních postupů „když se stane tohle, udělám tohle“, výstupní list a přehled toho, co se ukázalo napříč skupinou.
Trenér nepřichází poslouchat přednášku. Přichází s vlastní situací z minulého víkendu.
Trenér mluví o dětech a rodičích, kteří u toho nejsou. Bez jasných pravidel by nikdo neřekl nic podstatného.
Taktika, sestava a výkon dítěte jsou věc trenéra. My pracujeme s ním, ne s jeho hrou.
Ani témata, ani docházka. Ani když běh platí klub. Jinak by trenér v kruhu mlčel.
Dítě je „obránce“, rodič je „táta brankáře“. Bez klubu a ročníku, protože v malém klubu by to stačilo k poznání.
A jen tam, kam je trenér sám pustí. Ve skupině se nikdy nepokládá otázka, odkud to zná.
Jsme koučové. Když se otevře něco, co patří odborníkovi, řekneme to nahlas a nabídneme kontakt.
Šest týdnů. Kdo chce pokračovat, rozhodne se sám na výstupním hovoru.
Nebude vždycky v klidu. Bude vědět, co dělat, když klid nepřijde.
Je to pro trenéry, kteří cítí, že se dá víc, a nemají se kde učit. Ne pro ty, kterým jejich způsob vyhovuje a nechtějí na něm nic měnit. Ty nepřesvědčujeme.
Nepracujeme jen s trenérem. Pracujeme s prostředím, ve kterém dítě sportuje. Trenér je místo, kde to jde nejrychleji, protože ovlivní nejvíc lidí najednou.
Pozná, co se v něm děje pod tlakem, a má postup na první vteřiny.
Hraje v prostředí, kde chyba není konec světa. Víc zkouší, míň se bojí.
Mají vedle sebe trenéra, který jim umí vysvětlit, co se děje, a nemusí to řešit po zápase v autě.
Trenéři, kteří nevyhoří a neodejdou. Děti, které u sportu zůstanou déle.
Pro rodiče máme vlastní šestitýdenní program se stejnou stavbou. Rodič přináší situace se svým dítětem, trenér se svými svěřenci. Obě strany pak mluví stejným jazykem.
Poctivě. Že klidnější trenér znamená děti, které u sportu vydrží déle, je předpoklad, ne změřený výsledek. Proto začínáme v malém, měříme a zveřejníme, co se ukáže.
Jeden kouč unese dvě skupiny po šesti lidech. Pro kraj je to málo. Proto od začátku stavíme tak, aby kruhy časem vedli sami trenéři, kteří jimi prošli.
Šest trenérů, šest sportů. Ověřujeme stavbu, měříme a zapisujeme, co funguje a co ne.
Běhy vede kouč. Vedle něj sedí jeden absolvent z předchozí skupiny, hlídá čas a pravidla a učí se kruh vést.
Trenéři, kteří prošli během, se dál potkávají jednou za čas. Vzniká komunita trenérů napříč sporty, kteří si pomáhají sami.
Kruh vede vyškolený trenér absolvent. Osobní hovory vede kouč. Oba jsou pod supervizí. Trenér nepřestává být trenérem, jen k tomu umí vést skupinu kolegů.
Postup do dalšího kroku je podmíněný daty z předchozího, ne kalendářem. Kdyby metoda fungovala jen s jedním konkrétním člověkem, nemá smysl ji šířit.
Další krok jen tehdy, když ho podpoří data.
První skupina běží od října 2026. Jsou v ní ženy i muži, kolektivní i individuální sporty, profesionální trenéři i ti, kdo trénují po práci. Pak zveřejníme výsledky, včetně toho, co nefungovalo.
Nezačínáme penězi. Začínáme lidmi, kteří mají sport mládeže na starosti.
Jste klub a chcete to pro své trenéry? Podívejte se na stránku kruhu, kde je i část pro sportovní ředitele.
Ne. Jsme koučové. Když se v práci otevře něco, co patří odborníkovi, předáme to dál. Neslibujeme, že nahradíme dětské psychology. Trenér, který se naučí všímat si sebe, ale může dřív poznat, že dítě potřebuje pomoc.
Je to hodina týdně na čtyři týdny a dva půlhodinové hovory, všechno online. Nic dalšího se nedomlouvá, žádné úkoly mezi kruhy kromě krátkého dotazníku. Cílem je, aby trenér po šesti týdnech nesl méně než předtím. Když to tak nebude, běh nesplnil svůj účel.
Trenéři z jednoho sportu si začnou radit, jak trénovat. Trenéři z jednoho klubu před sebou nepřiznají, že mají potíž, protože spolu soutěží. Ve smíšené skupině jde jen o to, co se děje v člověku.
Ne. Zakládající skupina má šest různých sportů, kolektivní i individuální. Příklad s obráncem je z hokeje jen proto, že ho známe zevnitř.
Pilot s trenéry z různých klubů a sportů v jednom regionu. Velikost a podobu domluvíme podle toho, co kraj nebo instituce potřebuje.
Zakládající skupina je bez ceny, protože je to test. Cenu dalších běhů a pilotu pro region řešíme na schůzce podle rozsahu.
Ještě ne. První skupina běží a končí v polovině listopadu 2026. Pak poctivě řekneme, co se ukázalo, i co nefungovalo.
V kruhu nepadají jména, kluby ani ročníky. Z nahrávky vzniká jen zápis bez jmen a nahrávka se maže. Ven jde jen to, co se opakuje u více trenérů z různých sportů, nikdy konkrétní situace.
Mentální kouč vrcholových sportovců, trenérů a rodičů. Autor metodiky NKJK, přednáší na Newton University. Kruhy pro trenéry vede.
Napište, kdo jste a co ve sportu mládeže řešíte. Ozveme se a domluvíme schůzku, osobně nebo online. Laco Bittner, laco@laco.cz.
Napsat